Změna důchodového systému a charakteru společnosti

 

Stárnutí populace je nevyhnutelný trend ve většině rozvinutých zemí. Nejpočetnější věkovou skupinu budou tvořit lidé starší 65 let a průměrný věk obyvatel bude téměř 50 let. Pokud bude pokračovat dosavadní trend snižování porodnosti, předpokládá se, že kolem roku 2050 připadne na 1,5 osoby v ekonomicky produktivním věku 1 senior starší 65 let.

Pro společnost, která sestává převážně ze seniorů, budou hlavní výzvou velmi vysoké nároky na financování důchodů a sociální, zdravotní a paliativní péče. Současně s tím budou vzrůstat nároky na kvalitu života, na možnosti trávení volného času (včetně života v komunitě) a na s tím související služby. Tento sektor služeb bude nadále růst, s tímto trendem je tedy třeba počítat už nyní při plánování dalšího budoucího rozvoje měst. Stejně tak budou stále vyšší nároky na přívětivé a bezpečné městské prostředí, na bezbariérové užívání jak městských prostranství
a veřejných staveb, tak veřejné dopravy a doprovodné infrastruktury. Bude růst význam dostupnosti městské krajiny (parků, lesoparků, lesů) a jejich komponování pro všechny věkové skupiny.

V oblasti financování penzí budou nutně navrhovány nové ekonomické modely, které již nebudou založené pouze na tom, že mladší generace přispívají starším.

Změna v demografické struktuře obyvatel směrem k vyššímu věku vede i ke změně převažujících hodnot a způsobů myšlení a jednání. Stárnoucí společnost přestává být orientovaná na budoucnost, jako tomu bývá přirozeně u mladých. Ztrácí dynamiku, motivaci a odvahu riskovat. Na druhou stranu generace „mladších seniorů“ může aktivně vykonávat práci a drží ve svých rukou významný kapitál znalostí, dovedností a moudrosti. Tento kapitál bude možné zhodnocovat ve prospěch společnosti zapojováním seniorů do práce v počátečním období důchodového věku a vhodně vedeným mezigeneračním dialogem – ten bude mladým přinášet cenné zkušenosti a starým vyšší kvalitu života a vztahů.

Zdrojem šancí pro stabilizaci důchodového systému může být robotizace a automatizace.
V důsledku tohoto trendu přijde sice mnoho lidí o „zaměstnání“, budou ale uvolněni pro vykonávání „práce“, která jim osobně bude dávat smysl a bude pro společnost užitečná
či nezbytná a nebude moci být nahrazena stroji (např. řada služeb, vzdělávání a péče o děti, péče o nemocné a seniory aj.). Přinese-li robotizace a automatizace úspory na straně osobních nákladů, vyšší výnosy mohou financovat práci těch, kteří v důsledku „průmyslu 4.0“ přišli o zaměstnání
a zároveň kompenzovat nedostatečný objem odvodů do důchodového systému, zapříčiněný nízkým počtem ekonomicky aktivních lidí.

​
 

​