Megatrendy

1

Technologické změny

Digitalizace

 

Digitalizace uvolní zdroje – lidi, čas a peníze – dosud vázané v provozování byrokratických procesů, které existují často jen ze setrvačnosti. Zjednoduší a zpřístupní služby veřejné správy, veřejných institucí i byznysu. Povede ke zrodu celé řady nových služeb a kvalitních uživatelských zkušeností lidí. 


Bude mít ale také své náklady. Bude vyžadovat významné finanční investice do technologické infrastruktury, bezpečnosti a rozvoje znalostí a dovedností. Současně s tím si vyžádá legislativní změny a změnu v myšlení. Ta se v plné míře projeví až s generační obměnou. Digitalizované služby a agendy budou podporovat možnosti žít a pracovat mimo metropole a správní uzly. Tím budou podporovat trend decentralizace a rozvoje lokálních ekonomik. Na druhou stranu umožní jejich aktérům přístup ke globální spolupráci při sdílení přenosu zkušeností a při podnikání. Masivní rozvoj digitalizace a decentralizace promění nejen způsoby naší práce, ale i naše města, ovlivní dopravu i další oblasti našich životů. 


Digitalizace současně s řadou pozitivních aspektů zahrnuje významná rizika a hrozby pro společnost. Čím bude provázanější, tím bude zranitelnější. Digitální prostor je dalším terénem pro uplatňování moci a válčení. Součástí tohoto terénu jsou kritická infrastruktura (nemocnice, energetika), bezpečnostní složky a armády, finanční a správní instituce, robotizované podniky, informační a komunikační média s mocí ovlivňovat veřejné mínění i politické struktury.
V neposlední řadě jsou to děti a mládež, patřící k těm nejzranitelnějším. 


Klíčovou (a velmi náročnou a nákladnou) výzvou budoucnosti bude zabezpečení 
tohoto dominantního terénu proti jeho zneužívání.

Robotizace a automatizace

 

Již započatý trend bude nadále pokračovat a zesilovat. Poměr mechanické práce lidí bude klesat
a vzrůstat bude význam těch, kteří budou stroje a systémy navrhovat, nastavovat, uvádět do provozu a spravovat. To přinese požadavky na novou odbornost, což bude muset být zohledněno ve vzdělávání. V souladu s tím bude vzrůstající rozsah „práce na síti“, protože správa dat i strojů bude do značné míry moci být realizována na dálku. To bude přinášet nové pracovní pozice, obchodní modely, ale zároveň bezpečnostní rizika. Z hlediska trhu práce lze obecně předpokládat odklon od zpracovatelského sektoru, který se stane postupně téměř zcela automatizovaný, směrem ke službám a typům práce, které (zatím) nemohou být nahrazeny stroji.


Změna charakteru pracovního trhu ve vyspělých ekonomikách je nezvratná a přináší závažné výzvy. Nebudeme již sledovat „míru nezaměstnanosti“, ale „míru participace na trhu práce“. Technologie nás donutí rozlišovat mezi důležitou „prací“ a zbytečným „zaměstnáním“.


Česká republika (a zejména její příhraniční regiony) musí pozorně sledovat vývoj především
v Německu a včasně na něj reagovat. Německo spěje k evropskému prvenství v robotizaci
a automatizaci průmyslu. To bude mít významné dopady také na český pracovní trh, který je na německou ekonomiku těsně navázán. Potenciálním rizikem, ale současně i aktuální výzvou pro nás je, že v případě krize nebude Německo brát ohled na situaci v ČR.


Neblahý trend zvyšujícího se počtu lidí, kteří nebudou na pracovním trhu potřeba, může pomoci vyvažovat demografický vývoj (stárnutí populace). Bude-li méně lidí v produktivním věku, bude
i nižší potřeba participace na trhu práce. Rozhodující pro budoucí vývoj bude rychlost změn. Bude-li transformace pracovního trhu silnější než demografický vývoj, budeme čelit tomu, že stále více lidí nebude na trhu práce uplatnitelných, bude se rozrůstat sektor „prekaritátu“ – „pracující chudoby“ a bude vzrůstat míra vyloučených společenských skupin. To povede
k sociálním a politickým nepokojům s neblahým vlivem na úroveň demokracie.


K řešení problematického vývoje může přispět to, že automatizovaný průmysl by mohl díky úsporám nákladů na zaměstnance generovat vyšší zisky, které by pomohly financovat nově vznikající segmenty pracovního trhu – společensky důležité práce – a kofinancovat důchodový systém, do kterého nebude moci odvádět prostředky dostatečné množství aktivních zaměstnanců. To však nebude možné bez razantních a odvážných reforem daňových a penzijních systémů, rozumné míry regulací a bez vůle byznysu se na těchto změnách podílet.


Dalším vyvažujícím faktorem společenské krize bude intenzivnější rozvoj „freelance“ podnikání, živnostenského podnikání, mikropodniků a malých firem, které budou přicházet s inovativními obchodními modely a lidé v nich nebudou v roli „zaměstnanců“ závislí na „zaměstnavatelích“. Zde bude hrát klíčovou roli rozvoj podnikavosti, kreativity a dovedností k podnikání ve školách
i v celoživotním vzdělávání.


Předcházet krizovému vývoji může pouze komplexní pohled na trendy a jejich vyhodnocování
a koncepční přístup zohledňující zájmy byznysu, správu sociálního systému, vhodnou regulaci, smysluplnou distribuci bohatství, demografický vývoj, vzdělávání i odpovědnost vůči planetě – nebude se moci zapomínat ani na otázku energetické náročnosti automatizovaného průmyslu
a výpočetních procesů.


K polovině 21. století se již přibližujeme s ponaučením, že „trh nevyřeší vše“.

Změny v dopravě

Nejvýznamnější cíl je vytyčen – transformace automobilového odvětví k elektromobilitě (případně k dalším nízkoemisním/bezemisním pohonům). Trendem bude proces intenzivního hledání cest, kterými bude možné se k cíli dostat.


Shoda na nutnosti odklonu od fosilních paliv přinese řadu významných a revolučních změn.
V globálním měřítku budou akcelerovány inovace co do rozsahu, intenzity i rychlosti. Změna ve využívání energetických zdrojů v dopravě s sebou ponese také řadu destabilizujících faktorů pro lokální i mezinárodní politiku, společnost a pro mezinárodní bezpečnost. Bude také mít vliv na podobu veřejných prostranství a na krajinu spolu s přístupy k jejímu využívání. 


Jednou z nejcennějších komodit bude čas. Proto bude mimo městská centra s intenzivní hromadnou dopravou stále významná potřeba individuální dopravy. Ani ve městech se jí lidé nebudou chtít vzdát kvůli pohodlí, na venkově však bude nepostradatelená. Hromadná doprava na venkově, v menších městech a mezi venkovem a městy nebude z (ne)ekonomických důvodů schopna zajišťovat dostatečnou intenzitu, která by vyvolala výrazný odklon od individuální dopravy. Elektromobilita tedy bude výzvou jak pro hromadnou, tak ještě více pro individuální dopravu. Proto nebude ustávat tlak na inovace zejména v oblasti individuální dopravy. Nepůjde jen o produkty – dopravní prostředky (technické a technologické inovace, design, ekologie výroby, využití recyklace aj.), ale také o design služeb a obchodních modelů (např. využívání infrastruktury, sdílení dopravních prostředků a jejich správa a údržba, decentralizované
a autonomní zdroje energie pro dobíjení, recyklace aj.). Rozvoj elektromobility, a zejména masivní využívání rychlonabíjecí infrastruktury, může znamenat vyšší zatížení rozvodné sítě
a hrozbu pro její stabilitu, případně vysoké náklady pro zajištění její funkčnosti. Dále může výrazně změnit profily odběru domácností s dopady na stabilitu sítě. Příležitostí jsou technologie „chytré sítě“, u nichž dochází k regulaci nejen výroby, ale také spotřeby elektrické energie. Budoucí elektrické dopravní prostředky se schopností akumulace budou moci v chytrých sítích nejen realizovat spotřebu přednostně v době, kdy je v síti nadprodukce, ale pokročilejší koncepce počítají také s budoucím využitím elektromobilů jako špičkových zdrojů.


Vzhledem k dynamickému vývoji v oblasti elektromobility a nedořešeným otázkám infrastruktury, prvotních zdrojů energie či zdrojů surovin je možné též pracovat se scénářem,
že elektromobilita se později ukáže jako neživotaschopný směr a dojde k odklonu ke zcela jinému pohonu, např. vodíku (nebo zcela dosud neznámému řešení). 


Přechodným řešením především pro autobusovou veřejnou dopravu se v nejbližší budoucnosti (minimálně 10 let) jeví CNG. V dlouhodobějším výhledu je však třeba počítat s přechodem na jiná paliva.


Samozřejmostí v železniční dopravě je další elektrifikace tratí a nasazování moderních
a komfortních elektrických souprav. I zde budou využívány moderní technologie (vozidla se zásobníky energie, dvouzdrojová vozidla trolej/akumulátor). Zásadním počinem pro zkvalitnění meziměstské hromadné dopravy bude budování vysokorychlostních železničních tratí (VRT) pro expresní železniční spojení, jež jsou ekologičtější variantou oproti letům na krátké vzdálenosti.
Dá se tedy očekávat pokles podílu letecké dopravy na celkovém přepravním výkonu. Díky tomu se též předpokládá zánik mnohých regionálních letišť, která do nedávné doby spoléhala právě na nízkonákladové dopravce.


Dá se předpokládat, že s masivním nástupem individuálních vozidel s elektropohonem
v dohledné době klesne jejich cena, a tím budou eliminovány stávající nerovné dopady zavádění elektromobility na různé skupiny obyvatel. Masivní nástup automobilů s nízkoemisními / bezemisními pohony přispěje k výraznému zlepšení životního prostředí ve městech (snížení emisní a hlukové zátěže, snížení rizik úniků ropných látek do podloží), a tím k významnému zatraktivnění městského života. Velkým tématem pro budoucnost obytných měst bude uvědomělé řešení vlastní mobility, tedy změna myšlení se směřováním k masivnějšímu využívání hromadné dopravy a sdílení individuálních dopravních prostředků. Automobil nebude již obecně považován za statusovou věc, ale převážně za funkční prostředek mobility. S tím souvisí opadající potřeba automobil vlastnit a starat se o něj.


Jednou z priorit bude vývoj autonomních dopravních prostředků, protože jejich využívání bude přinášet lidem více času, jehož vzrůstající hodnota je již výše zmíněna. Čas během cestování tak bude moci být využíván k něčemu jinému než k řízení, a tím být zhodnocován.